- AGILITY INTENZIVKA S MARŤOU KONEČNOU v Mladé Boleslavi - Tahle akce začala nenápadně už nějaký ten měsíc zpátky, když Bláňa zarezervovala všechna volná místa na této intenzivce, celkem 5. Ve výsledku jsme jich tak nějak obsadili nakonec 6 :) Sešli jsme se ve složení já s oběma holčičkami, Bláňa s Lexou a Babetkou (a to už jsou rázem 4 místa pryč :)), pak ještě Týna s Abbušákem a v sobotu Julka s Bouím vystřídaná v neděli Evikem a Agnes. K tomu všemu ještě skvělá trtkající trenérka až odněkud z Krunýře a aprílové počasí a bylo skvěle.
Holky jsem měla rozdělené zvlášť, Ajťáčka do štěňátkovské skupinky a Babsu mezi pokročilé. Každá skupina běhala vždy půl dne a tak jsem měla dostatečný prostor soustředit se na každou zvlášť a užít si na intenzivce klasicky celý den. Takových nás tam ale krom trenérky bylo víc, Bláňa, ale třeba i Iva běhající též se dvěma psy - Jodi a Izzi.
V sobotu jsem se ráno svezla s Bláňou a testovala jsem mezi běhy nový foťáček, který musím říct, fotí naprosto sám a skvěle! To ale nebylo vše, co se testování nového zboží týče. Ještě jsem měla v plánu otestovat nové běhací agility Adidy, které mají z větší části nahradit mé již téměř 7 let staré, ale stále pohromadě držící kopačky, a pro které jsem před 14 dny jela přímo do Mladé Boleslavi, neb v Praze mou velikost již neměli. Přeci jen jsem se na stará kolena rozhodla dopřát si trochu pohodlí. Vzala jsem si sebou na běhání tedy jen ty, ale to jsem tentokrát prohloupila, protože na cvičáku byl navlhlý bahnitý povrch ideální akorát tak na velké špunty kopaček. Litovala jsem, že je s sebou nemám a klouzala jsem se první běhy na nabalené podrážce pohorek. Po pár hodinách ale i zem stihla proschnout a mohla jsem nové botky otestovat. Je to paráda největší, běhá se v nich samo, nekloužou vůbec a jsou děsně pohodlné a jednoznačně doporučuju! Díky Lukáši a Anežko ;-) na neděli jsem už přibalila klasicky i kopačky.
Běhalo se fajně. Babsinka se snažila, střídavě skákala a zastavovala kladinu a překvapila ve vysílačkách a vedení ob překážky. Eterka se blýskla zejména na nedělních běhavých tratích, sestavených primárně z tunelů a pár skoček, kde mohla pořádně natáhnout své dlouhé nóžičky. Pracovalo se mi s ní moc dobře a už teď se těším na video, až si to vše prohlédnu znovu. Navíc Marťa nám prostě sedí jako p*del na hrnec a to nejen jako trenérka. Vyhovují mi její spíše kratší sekvence a nedrcení psa na parkuru na jednom a tom samém několik minut v kuse, ale styl odběhnout, nepovedlo? Zkusit znovu, pryč, za chvilku zase… to je pro mě a myslím, že i pro holky, takový ideál.
Víkend to byl strávený parádně. V neděli se s námi vypravil i páneček a fotil, Evik a Bláňa nás zas natáčely na video, takže dokumentace, až se všechna zpracuje, bude spousty.
A jelikož se Evikovi v neděli nechtělo hned po skončení tréninku pokročilých domů, vzala Agnes a Babsinku ještě na procházku po okolí, zatímco mě proháněla Marťa na parkuru ještě s Ajťáčkem.
Moc jsem si oba dny užila, i na úkor vstávání kolem 6 po oba dva dny a na úkor absence jakéhokoliv byť jen pootevření skript a tudíž neodhodlání se jít v pondělí složit dvě zkoušky do školy. To mě ještě čeká. Jen nevím, kdo toho měl po víkendu víc plné kecky. Babsinka byla unavená, že si cestou domů dokonce lehla v kennelce, Ajťáček vypadala spokojeně a já tedy přijela domů, vybalila z nejhoršího, na chvíli odpadla ve vaně a na gauči u telky jsem to zalomila už někdy o půl 9 večer totálně vyřízená, holčičky obě stočené pod dekou vedle sebe.
zapsala panička
Kompletní fotogalerie
A Ajťák má i Video
- VÍKEND V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH
Sobota - Mezinárodní výstava psů
A byl tu další z velkých Ajťáčkových dnů. A sice její první velká výstava už mezi dospěláky. Přihlásila jsem nás rovnou na mezinárodku do třídy mladých. V jiné třídě se vystavovala i naše ségra Enea a tak jsme celý výlet na jih Čech pojaly jako příjemné rodinné setkání.
Budíček byl krutý. Kolem 8 jsme už projížděli branami budějického výstaviště. Proběhla přejímka, a okouknutí prostoru, kde vše mělo probíhat. Všechny kruhy byly však k naší smůle nacpány do jedné jediné haly a tam bylo doslova na padnutí a hala na prasknutí. Parsonci měli přijít na řadu až po jackách a tak jsme měli zhruba do oběda času dost. Pejsky jsme nechali spolu trochu pohrát a umazat se od trávy a pak putovali do kennelek (Eterka dostala konečně novou a větší a Babsinka naopak zánovní podědila, takže konec věčně vypadávajícím dvířkům) a šli jsme se procházet mezi stánky. Těch bylo dosti. Obzvláště mě pobavil bezkonkurenční podomní obchodník propagující svůj stánek s hračkami, známá tvář, pan doktor Duchek. Nakoupili jsme nějaké ňamky, pak oběd pro nás, pozdravili se pár známými, kteří vystavovali nebo agilitili nedaleko a v pravý čas se vrátili zkontrolovat stav ve výstavním kruhu.
Následovalo rychlé převlečení se do slušnějších kalhot a svetříku, nalepit číslo, najít předváděčku a už nás volali do kruhu.
Eterka nastoupila se vší slávou, vyvlíkla se mi hned za páskou z vodítka a poskakovala pobaveně kolem mě na zeleném koberci mezi ostatními a nedala se odlovit. Ještěže se smí do kruhu nosit pamlsky. Nakonec jsme ji odlovila, proběhly jsme se kruhem a následovala dlouhé čekání, než na nás přijde řada, protože naše třída byla nejobsazenější, celkem 6 fenek. Pokoušela jsem se stavit Ajťáčka do nečeho připomínající postoj, avšak ona to silně bojkotovala a chtěla balonek, který měla Kety, co stála vedle nás. Vůbec nevím, co se dělo kolem mě, a už jsme šly na stůl. A v podstatě z něj hned dolů. Znovu pokos o postoj a tentokrát se malá opravdu snažila a krásně se stavěla, na to, že jsme to doma zkoušely všehovšudy pořádně jen párkrát. Vydržela hezky po celou dobu a už jsme byly propuštěny dál čekat.
Po posouzeních všech mlaďošek se paní rozhodčí vracela s deskami a dvě fenky poslala rovnou z kruhu ven. My zůstaly. A nejen to, dokonce jsme ještě s Tequilkou postoupily do užšího souboje o titul CAJC. Paní rozhodčí se Ajťáčková moc líbila, označila ji za nádherné hladké zvíře, co se jen tak nevidí. Naopak naši soupeřku za ukázkovou hrubou fenu. Přiznala, že vybrat jednu z nich jde jen těžko a uzavřela to tím, že tedy ať rozhodně předvedení v posledním kole. Eterka šla krásně jak koník, ale celou dobu čučela po mně. Nakonec z toho bylo zaslouženě konečné 2. místo, známka V2 a lichotivý posudek. Porazila nás lepší soupeřka, shodou okolností také na své první velké výstavě, která nakonec získala i BOBa a to se myslím nemáme za co stydět. Opustily jsme kruh a držely palce ségře.
Enynka měla ve třídě jen jednu rivalku a paní rozhodčí se naše hladké holky moc líbily, zadala tedy známku V1 a CAC a ségra postoupila do dalšího kola, kde vybojovala ještě res. CACIB. To bylo radosti. V takové výsledky jsme ani nedoufali. Takže radost a nadšené telefonáty chovatelce Jítě.
Po skončení posuzování jsem ještě nechala Eterku změřit a spočítat zuby a máme tím pádem rovnou splněny i podmínky pro uchovnění. Jak málo stačí… :)
Následoval přesun směr Pilařovic baráček, kde se hned spolu chytily domácí Terka s Eterkou a byl z toho šlic a následující několikahodinové ukázkové konejšivé Ajťáčkovo chování v kuchyni, zatímco Enynka si driblovala s tenisákem, Babsa tahala z krabice všemožné hračky a my si dopřávali výborný salát k večeři a vínečko k tomu. Klábosily jsme až do pozdních nočních hodin a při vyprávění historek jsme zjistili, že Ajťák a Enynka opravdu asi budou ségry. Mají společné nejenom chování, zvedání zadních nohou, neustálé štěkání, ale pravděpodobně i větší množství pilin tam, kde Babsinka s Terkou mají mozečky :) A tak nás už ani nepřekvapilo, že zatímco my doma Ajťáčka přezdíváme podle jejího často přemýšlivého posedu "Sádrový trpaslík", Enynce doma říkají příznačně "Frištenský" :) Večer to byl vydařený, azyl naprosto luxusní a tak ještě jednou moc děkujeme celé rodince Pilařovic, jak pěkně se o nás celý víkend starali. Bylo to vážně moc fajn!
Neděle - Agility závody o Budějovickou tlapku
V neděli ráno jsme opět vstávali po ránu a opět se vydali směr budějovické výstaviště. V plánu jsme já s Babsinkou a Barča s Terkou měly agility závody. Role rozhodčí se ujala Slávka Podmolová a nedělní tratě pojala velmi vzdušně a běhavě. I když bylo poměrně chladno, sluníčko se snažilo a odpoledne se dal sundat i kulich.
Jako první se běžel JUMPING I, Babsinka byla hodně nabuzená a hodně nepozorná, vrčela a chňapala po mně a tak jsme měly jedno odmítnutí na tunelu. Zbytek ale doběhnutý podle představ, i francii za rovinkou jsem stihla a na svém místě zůstaly i všechny laťky. Nakonec z toho bylo umístění někde ve středu pole, ale i s odmítačkou pěkný 3. čas.
Následovala zkouška SA2, kde Babsinka krásně zastavila kladinu, i když jsem na ni houkla už na nástupce a to se odrazilo na rychlosti, hezky provedla i houpačku, ale pak jsem se ztratila a navedla ji na špatnou překážku. Pokud o dokončení už byl vlažnější a ještě se mi chuděrku malou ji podařilo skopnout na poslední překážce. Ehm, tento běh se mi zrovna úplně nepovedl, Babsa opět za hvězdu :).
Při čekání na poslední běh se za námi přišla podívat kamarádka parsonka Kellynka a tak jsem holky vzala, aby se proběhly vedle na trávníku. Ajťáčková byla ale celý den nějaká zpruzelá. Moc dobře věděla o agility parkuru a tam jsem ji nechtěla pustit a tak byla protivňoučká. Zato Babsa měla už něco odběháno a byla ve velmi dobré náladě a s Kellynkou si úplně neuvěřitelně hrály.
Poslední běh dne byl opět JUMPING II a moc se mi líbil a při prohlídce jsem se vyhecovla k docela riskantnímu vedení. A to se nám nakonec podařilo a byl z toho plynulý běh a naprosto nejrychlejší small čas. Škoda jen jediné spadlé laťky za celý den, která ještě ke všemu byla spadlá mou vinou :(. Hned první překážka a proto, že se šla netradičně po ní hned změna směru a já nedala Babsince dostatek prostoru.
Mno, takže s výkony i výsledky jsem byla maximálně spokojená. Opět se mi potvrdilo, že pravidelné tréninky jsou znát a já z nás mám pocit, že běháme jako jeden tým. I když dvě umístění a tím pádem i součty, nás ty dvě malé chybky stály. Ale co by kdyby, vím. Jen kdo nás zná, ví, že u nás to většinou nebývá o jedné chybě, takže o to víc to zamrzí.
On v podstatě celý víkend se nesl v duchu toho, že nám k úplné dokonalosti chyběla trocha štěstíčka, tak snad si ho vybereme třeba už příště.
I bez něj jsme si návštěvu jižních Čech moc užili a jsem na obě svoje holky moc pyšná.
zapsala panička
foto: Pavel Humpolec (www.fotohacko.cz)
Kompletní galerie z výstavy a ze závodů
Výsledky: výstava a agility
Video TU
AGILITY INTENZIVKA S LERLOVKAMI V MĚLNÍCE - Po poměrně dlouhé agilití pauze (nemoci a úrazy všech zúčastněných), jsem byla přítomna na ksichtknize ve správný čas a podařilo se mi "urvat" náhle vzniklé místečko na celodenním tréninku Katky a Báry Lerlových, navíc v námi oblíbeném Mělníce, kam my na intenzivky jezdíme rády.
Z Prahy s námi pro obrovský zájem o tento trénink nakonec nejel nikdo, protože bylo absolutně plno. Ale abychom se tam nebály, vyrazil s námi páníček.
Nakonec bylo na místě známých až až a tak o to, že bychom se mezi tréninky nudily, nemohla být ani řeč.
První byla na řadě SKOKOVÁ GYMNASTIKA s Kačkou. Na tu jsem nahlásila Eterku, protože ta má všechno teprve před sebou a určitě není na škodu si zrovna správnou techniku skoku potrénovat. Naopak nad Babsinkou jsem v tomto směru tak nějak už zlomila hůl. Pravidelné gymnastičení by asi přeci jen pomohlo v technice skoku i jí, ale upřímně, já jsem na to málo důsledná, a no, přiznávám si to, líná. Co jsme přestali dělat flyball vidím jisté zlepšení a to mi tak nějak ke štěstí stačí. Ale dost už o rozboru mého svědomí.
První se šla skočka s V - retardérem. Tedy tak jsem to nazvala právě teď já, ani popravdě nevím, jaký správný název to má. Ajťáčková se nezalekla nic a po počátečním rozčarování z otevřeného prostoru, kdy čučela všude možně, po všem, kde co lítá, po okolních psech, kterých takovou spoustu na tréninku už dlouho nepotkala (přes zimu do haly jezdíme na tréninky ve 2 lidech) a vůbec měla velikánský problém se jen trošku koncentrovat, to nakonec zvládla a hopsala co jí její dlouhé nožky stačily.
Následovalo cvičení řady 5 skoček, kde nastal problém. Při minivýšce skočky brala poslední dvě laťky jedním skokem a i přes vysvětlování si to dělala po svém.
Poslední byl nácvik zatáčení na skočkách a závěrečná kombinace rovinek a točení.
Bylo to ohromně fajn poslechnout si celou teorii a třeba se někdy na skokovku zaměřím poctivěji.
Po obědové pauze dostala prostor Bára se svými parkury a Babsinka. Ta byla skvělá. Hezky vnímala, první kladinky suprově stavěla, a další už flákala. Barča nám řekla několik postřehů a vůbec se mi trénink moc líbil a běhalo se nám dobře, až na jeden prvek, který si Babsa asi vybavila z nedávné Čeladné a tak mi obíhala zatočený tunel po jeho vnější straně. Ale to byl detail, skočky nepadaly, sluníčko hřálo celý den. Nakonec si cizí překážky vyzkoušela i Eterka a den to byl moc fajn strávený. Hlavně proběhnout se po dlouhé zimě opět po trávě byla naprostá paráda.
Myslím, že příchod jara opravdu stál za to!
zapsala panička
Pavlova kompletní galerie ZDE
Video se chystá
AGILITY INTENZIVKA V ČELADNÉ - V době, kdy jsem už už málem kývla na bláznivou akci, jet si na jeden den do Ostravy potrénovat agility, je asi ideální čas na sepsání pár řádků o minulé návštěvě Čeladné.
Jako každý rok, i letos jsem netrpělivě vyhlížela, až se objeví informace o intezivkách pod vedením naší nejoblíběnější Lucky Dostálové. Jaké milé překvapení bylo, že se tréninky přesunuly do krásné a hlavně prostorné haly v Čeladné. A aby se tolik prostoru využilo, jako druhý trenér se přidala další naše oblíbenkyně z oblíbených, Terka Králová. Rozhodla jsem se, že tedy přihlásím obě holky, Babsinku k Lucce a Ajťáčka k Terce a zbývalo vybrat vhodný termín. Času nebylo nazbyt, místa rychle ubývala. Nakonec vyhrál únor. Měla s námi jet Týna, nakonec ji narychlo zaskakovala Evča s Agnes a ve výsledku nás z Prahy do Ostravy v pátek večer jelo ve velkém autě šoférovaném Barčou 5 lidí a 5 psů.
Jak se osudný víkend blížil, do republiky přicházely stále poplašnější zprávy o mrazivé vlně ze Sibiře. Média se předháněla kolikaletý teplotní rekord pod nulou padne a já ještě na poslední chvíli pořizovala své první funkční oblečení a rychle nabouchávala do zbrusu nových psích oblečků pro holčičky patentky :)
Pátek byl tu, v Praze "jen" něco kolem -15°C, hurá na cestu. Bylo příjemné nemuset nic zařizovat. Báry taxi nás naložilo u Pavla doma, vyložilo u Lucy před domem. Naše nejmilejší trenérka nám totiž i po dobu intenzivky poskytla azyl u sebe doma a tímto jí za to ještě jednou moc děkuji. Ráno mi holčičky málem umrzly při venčení a při naskládání se do přistaveného ranního taxíku nám teploměr ukázal "moc pěkných " -23°C. Docela sranda. Obávala jsem se, jak mi holky zvládnou pobyt v kennelkách. Dek jsem zabalila pro jistotu spoustu.
Naštěstí PROSPER Horse Ranch, kde se intezivka konala, má hodného majitele a teplé zázemí, kde nám dovolili se společně s pejsky ubytovat, a to bylo prima. V hale sice bylo o úctyhodných 10 stupňů víc než venku, i tak v ní člověk i pes, pokud zrovna neběhal, během krátké chvíle promrzal a já absolutně nechápu Lucu ani Terku, jak to tam mohly dávat oba celé dny. Já byla neskutečně ráda, že mi obě holčičky běhají v jedné dopolední rundě a těšila jsem se, až se po návratu do bytečku naložím pod horkou sprchu.
Běhání bylo super. Hala opravdu parádní. Tratě dlouhé a záludné. Trenérky trpělivé a jejich poznámky velmi podnětné. Ale podrobněji:
BABSI
Babsinku jsem v poslední době chválila za pěkný styl skoku. Že se zlepšuje, skoro neshazuje, lépe vyměřuje odraz. Hahááá. Tady všechno špatně. První běh, chuděra, popadala, do čeho mohla. I vydrápat se na áčko ji činilo problém. Luca ji zhodnotila, že vypadá, že maká a dává do toho vše, ale akorát se boří na místě. Dalo ji práci, než se s hlubokým a měkkým povrchem trochu srovnala. Přeci jen v Praze běhá na umělce a i kondička, jak teď ukázalo vážení na veterině, jí šla přes zimu rapidně dolů. Pracovala jinak moc pěkně. Menší nedorozumění jsme spolu měly vlastně za celou dobu jen jednou a i ty už umíme krásně zvládat :) V neděli už běhala a skákala opravdu krásně a mně se ní běhalo ještě líp. Dokonce se nám podařil zaběhnout 2x celý 30-ti překážkový parkur (v sobotu jsme se dostaly maximálně do půlky), dařily se nám vysílačky zpoza slalomu a zastavila moc pěkně a suverénně všechny zóny na kladině. Rozhodně jsem měla dobrý pocit.
ETERA
Ajťáček, co se ocitla v hale, byla naprosto konsternována. Prostooooor. Pejsci vedle na parkuru. A tak to na začátku vypadalo, že převážnou část tréninku strávím odlovováním zběsilého teriéra na vedlejším parkuru :) Musím říct, že jsme to nakonec obě dobře zvládly a až na pár úletů se po zbytek víkendu krásně soustředila na mě. Obrovitánský prostor jí pak dal možnost naplno využít svých dlouhých nožek a tak nezvyklá z naší malé a klouzající kladenské haly, si to tu moc užívala a lítala a lítala, vysílačky měla do té doby mnou netušené. Terka nás chválila, já valila oka. A když bychom se ještě oba dva dny neplácaly po celou dobu jen a pouze na jedné sekvenci, neb dál, jsme se prostě nedostaly, byla bych absolutně maximálně spokojená :)
MOJE MALIČKOST
Nicméně můj nápad trénovat se dvěma psy v jednom tréninkovém cyklu, jejich vyměňování, bořivý povrch, ledový vzduch bodající mi v plicích a samozřejmě ze všeho nejpodstatnější - moje absolutně chabá fyzička si vybraly tu daň, že jsme nepodávaly výkony, které bychom mohly a určitě minimálně s Eterkou, která mi nepromine na parkuru nic, jsem nás odsoudila o neustálému opakování. Terka mě honila a když se mi na sklonku nedělního tréninku konečně podařilo dosupět k tunelu na druhé straně haly dřív jak Ajťákovi a já z toho měla opravdu nefalšovanou radost, netrvala dlouho, neb Terezka to pohotově okomentovala, ať si nemyslím, že jsem byla tak dobrá, ale že chudák pes už taky nemůže, tak proto jsem to stihla.
No, víkend to byl po všech stránkách velmi inspirující, minimálně vím, že rozhodně už nebudu běhat najednou oběma psíma holkama. Hezky každá jeden den. Byť jsem si rozhodně nemohla stěžovat, že by mi tedy byla třeba zima :) Jen jednu velkou chybu to celé mělo, proč jen jsou trenérky, sakra, tak daleko? Já už chci u vás zas trénovat!
Celá naše pražská posádka trénovala v dopoledních skupinkách a proto jsme v neděli vyráželi k domovu něco po poledni a přijeli luxusně za světla.
Moc se mi v Čeladné líbilo. Moc ráda jsem potkala staré známé tváře. Velmi mě pak pobavila Efka, když pronesla něco ve smyslu:
"Však až v té Praze dostuduješ, tak se sem zas vrátíš domů, ne?"
"Domů? Ale já jsem doma v Praze"
"Cože?! Ty nejsi odtud?"
"Copak neslyšíš, jak mluvim?"
"No jo, ale já tě tu potkávám na každé psí akci, tak mě to ani nenapadlo…"
Takže bych měla asi neporušovat tradici a víc se v Ostravě objevovat. Rozhodně nám to tam vyhovuje ze všeho nejvíc a na tom se už hezkých pár let nic nemění. Už teď se nemůžu dočkat tábora a vyhlížím, zda se mi nepoštěstí potkat Lucu nebo Terku na nějakém tréninku dřív.
zapsala panička
Pavlova kompletní galerie ZDE
Video TADY
NONSTOP JAHODOVÁ PARTY - agility závody na Kladně - Pilně a pavidelně trénujeme, nemohly jsme si proto nechat ujít další příležitost ozkoušet si zastavení zóny na kladině přímo na závodech. A stejně jako v listopadu, jsme si na testování zvolily téměř domácí prostředí kladenské haly s důvěrně známou poměrně klouzající umělkou, ale hlavně v teple. Což je bonus jednoznačně ze všech nejlepší. A nevím nevím, zda mě v zimě někdo dostane někam jinam :)
Jak se závody blížily, zavolali nám z reklamní agentury, že by pravděpodobně zrovna na tento víkend chtěli Babsinku na natáčení reklamy. A jelikož si řekli přímo o ní a jelikož to měla být spolupráce s produkcí, se kterou už máme na svém kontě pár spoluprací, tak jsem kývla a modlila jsem se, ať nám na závody na Kladně vyzbyde alespoň jeden den.
A tak se stalo, natáčení připadlo až na neděli. V sobotu po poledni (largové běhali samostatně celé dopoledne), jsme se už zdravily na Kladně s kamarády. Za PRK vyjely bojovat ještě Evik s Agnes a Péťa s Lírou, za OSA Dingo pak samozřejmě nechyběla Peťa s Larinkou, a Lenka s Psyrkama. Přidal se k nám i Pavlik a tak máme bohatou fotodokumentaci.
Parkury stavěl Tomík Glabazňa a kdyby byly bývaly na trávě, ohodnotila bych je i jako pěkné. Takto mi přišlo prudké točení po každé druhé překážce docela o zdraví psíků. Hodně jich mělo s povrchem tradičně problémy.
První se běžel JUMPING a Babsi moc pěkně vnímala a makala, škrtla jen o dvoják (ale ne nějaký děsivý pád co bych od ní čekala:), pobavila publikum svým dvojitým přískokem a skokem překážky. Tímto během jsme se historicky poprvé nominovaly do něčeho, čemu se říká finále. Dobrý! :)
Ve zkoušce SA 2 Babsi také hezky vnímala, ale já ji vyrobila odmítačku před kladinou, kdy jsem ji nepomohla s náběhem, ale už valila, abych stíhala konec. V klidu jsem ji tedy odvedla zpět a po varování ukázkově zastavila zónu, kočička moje :) pak ještě ukázkově odskočila áčko. V parkuru se šel poměrně složitý prvek vedení z tunelu do tunelu přes kladinu a nám se zadařilo, jako málokomu. Stačilo to nakonec na medailové 3. místo! :)
Poslední běh dne bylo AGILITY, ve kterém jsem po povedeném začátku dvakrát zmrvila vedení, dvakrát bych nás DISkla. Babsi byla ale hodně rozjetá, vrčela po mně při každé změně směru a korunovala to zákusem do mého předloktí, takže jsem raději běh předčasně ukončila. Nicméně kladinu jsme stihly potkat a moc pěkně opět zastavila, i když o fous pomaleji (na sestupce cupitala a zastavila se nejprve nad zemí).
Co dodat, byla jsem nadšená. Povedených zón (na kladině) 100% a to je přesně to, o co jsem se poslední rok a půl, za nezměrné pomoci naší skvělé trenérky Pavly, snažila. Vypadá to, že to přeci jen půjde. Ještě vymyslet jak ošéfovat áčko a můžeme alespoň trochu potrápit zase soupeře :) Závody mě nabíjejí a mám z nich dobrý pocit. Navíc Babsince pravidelné tréninky a absence flyballu zdá se prospívájí na techniku skoku. Shazuje už jen minimálně a docela fungujeme jako tým, co si na parkuru rozumí. Škoda jen, že jsme se nemohly zůčastnit i v neděli, když už jsme se nominovaly do toho finále, že, a kdy prý stavěl mnohem vzdušnější parkury Sašo Novak ze Slovinska.
zapsala panička
Pavlova kompletní galerie ZDE
Video ze zkoušky TADY
Kompletní výsledky TU
21. - 22. dubna 2012- - AGILITY INTENZIVKA S MARŤOU KONEČNOU v Mladé Boleslavi - Tahle akce začala nenápadně už nějaký ten měsíc zpátky, když Bláňa zarezervovala všechna volná místa na této intenzivce, celkem 5. Ve výsledku jsme jich tak nějak obsadili nakonec 6 :) Sešli jsme se ve složení já s oběma holčičkami, Bláňa s Lexou a Babetkou (a to už jsou rázem 4 místa pryč :)), pak ještě Týna s Abbušákem a v sobotu Julka s Bouím vystřídaná v neděli Evikem a Agnes. K tomu všemu ještě skvělá trtkající trenérka až odněkud z Krunýře a aprílové počasí a bylo skvěle.
