Pekingský palácový psík

ZÁKLADNÍ INFORMACE:

Jméno:  PEGGY
(Peginka, Pegoušek, Pegule, Peking)
*  24. 2. 1993    †  22. 4. 2008
Plemeno:  Pekingský palácový psík
Barva:  béžová, černá maska
bílé tlapky a černé konce oušek
Povolání:  miláček rodiny
Nejoblíbenější hračka:  kindrvajíčka
a velkej plyšovej pes

PEGUŠČINA FOTOGALERIE
(omluvte kvalitu fotek, jsou skenované)

    Jak to všechno začalo...
Psal se rok 1993 a já akorát chodila do první třídy. Asi jako většina dětí jsem toužila po pejskovi. Nakonec se mamča slitovala a prý že si nějakého pořídíme. První zásadní rozpor nastal v tom, jakého. Mamča měla jasno, ale já také. Věděla jsem, že měla 14 let pekinézku Čikinku a tak opět toužila po této rase. Mně se to plemeno nikdy nelíbilo a chtěla jsem "pejska s čumáčkem". Bohužel mi nezbylo nic jiného než pekinéz anebo nic. Skončil školní rok a byl první týden prázdnin, když jsme se vydaly s mamkou podívat se na štěňátka pekinézků. Vlastně jen na jedno. Další vrh měl být k odběru v září a prý jsme mohly počkat, ale řekněte dítku, chceš tohohle pejska teď hned, nebo počkáme a vybereme si v září z více štěňátek. A tak jsme ještě ten den odjížděly v autě tři spolu s Lejdynkou, která byla později ještě téhož dne přejmenovaná na Peggy.
    Peginka byla chumáček šedivých chlupů, s černým úhořím pruhem po celé délce zad až k ocásku. Tahleta činčilí barva i černý proužek se ale spolu se štěněčíma chloupkama vytratily. Z Pegule se stala béžová slečna.

    Jak plynuly roky...
A tak jsem měla pejska. Sice ne takovýho toho pravýho psa, jako měli kamarádi kolem: jezevčíky, kokry, vlčáky či westíky, ale měla jsem doma psího aristokrata. Peginka bohužel prožila ve štěněčím věku ne zrovna dobrou zkušenost. Majitelé, kteří si jí brali před námi jí po nějaké době vrátili zpátky. K nám se dostala až jako 4 měsíční. Bála se všeho nového a cizího. Po celý svůj život.
    Kolikrát si tak říkám, jak byla asi nadšená z mé péče. Po vzoru ostatních hbitějších ras jsem chtěla, aby taková byla i Peggy. A tak můj pekinéz uměl skákat přes překážky, podávat packy, prosit, sedni, lehni, zůstaň (to uměla asi nejlépe a nejradši:o) a kdo ví co ještě. Když to vidím zpětně, musím uznat jak moc pro mě tohle stvořeníčko vždycky dělalo..... Jen, abych jí už dala pokoj:)))) Asi si musela neuvěřitelně oddechnout, když jsem vyrostla z toho trapitelského věku.

    Zrada...
A tak si Peginka žila spokojeným životem rodinného mazlíka. Zanedlouho po oslavě jejích 12. narozenin pak nastal šok! Největší zrada, podraz, co jsem jí mohla udělat. Přivedla jsem jednoho dne domů, do jejího království, kde vládla sama samotná již takovou dobu, malého flekatého bídného červa;o) K jejímu ještě většímu zděšení došlo ve chvíli, když zjistila, že TO drzé stvoření u nás zůstává natrvalo, jako další člen smečky. Musím říct, že ačkoliv se Babsi chovala velice způsobně a rychle pochopila, že starou dámu otravovat nemá, Peggy jí nepřijala. Bytem chodila, jakoby by štěndo přehlížela. Rozdělilo se to u nás tak, že Peggy měla oporu v mamce a Babsi ve mně a nikdo nestrádal.

    Jak je to dnes...
Dnes je Pegulka už stará a velmi vážená psí dáma. Sice už hluchá a částečně slepá (už se tolik nebojí v cizím prostředí), ale stále s chutí do života. Situace doma se zlepšila. Po roce společného soužití, se přeci jen obměkčila a přivandrovalce také přijala. Většinu dne už naše babička prospí. Nikdy spolu ale s Babsi nebudou ležet v jednom pelíšku, na to má Peggy stále ještě svou pekinézí hrdost.
Peginka odešla do psího nebíčka 22. dubna 2008... stalo se tak v klidu doma a bez předchozích příznaků, doufáme, že se tedy netrápila.

    Poděkování...
Myslím, že jsem se na Peguši hodně naučila. Vztahu k živému tvoru, zodopovědnosti a v neposlední řadě i výchově a komunikaci se psem. Jsem strašně ráda, že jsem měla tu možnost mít od dětsví pejska a že to byla zrovna Peginka. Ano, netajím se tím, že díky Babsi mám konečně dlouho vysněného pejska pro všechny moje aktivity, ale byť se to může zdát, na Peggy nezapomínám, naopak.
     Brambůrko moje děkuju, že jsem se mohla rozvíjet a vyrůstat po tvém boku!

Tvoje "malá" panička

Jak plynul čas...